Garrett McNamara možná nevypadá jako typický surfař, ale jeho sbírka světových rekordů v surfování na velkých vlnách na laně mluví za všechno. Tenhle americký průkopník extrémního sportu strávil roky cestováním po celém světě a hledáním surfařského Everestu. Jeho životní vlna objevila u pobřeží Nazaré v Portugalsku, ale nejkrásnější vzpomínky má McNamara na jeho surfování v „Čelistech“.

McNamara se narodil v Massachusetts a jeho surfařská pouť začala, když se v 11 letech přestěhoval na Havaj do městečka North Shore, kde si surfování okamžitě zamiloval. Když se naučil jezdit na menších vlnách na pobřeží ostrova Oahu, přihlásil se do havajského závodu Triple Crown Series, kde porazil zkušenější borce.

Pak už oficiálně jako profesionální surfař zamířil McNamara do Japonska, kde se naučil tamní jazyk a stal se velmi populárním. Zaznamenal úspěchy po celém světě, ale v roce 1989 si při sjíždění obří vlny na Oahu zlomil několik žeber.

Na prkno se vrátil v roce 1992, ale vzhůru zamířila jeho hvězda na přelomu milénia, kdy začal se surfováním na laně. Při této extrémní formě surfování se McNamara nechá vytáhnout WaveRunnerem k rychlejším velkým vlnám dále od břehu, které bývají 6 až 12 metrů vysoké.

Se surfováním na laně se začalo na počátku 90. let a v průběhu desetiletí se stávalo stále populárnějším. V roce 2001 už měl McNamara za sebou první velký závod v surfování na laně u břehů Pe'ahi, poblíž havajského ostrova Maui, což je oblast, kterou surfaři po celém světě znají jako „Čelisti“ kvůli její nehostinné povaze vlnám vysokým přes 20 metrů.

McNamara začal trénovat s Rodrigem Resendem, který ho táhl na laně, na Mistrovství světa v surfování na laně konané v roce 2002 v „Čelistech“. Termín byl stanoven na 7. ledna, tedy na dobu, kdy bývají nejlepší podmínky pro vznik velkých vln.

Podmínky byly toho dne perfektní a oceán byl plný surfařů, kteří chtěli zachytit co největší vlnu. Když byl na řadě McNamara, nechal se roztáhnout na rychlost skoro 80 km/h. Pak pustil lano, přejel přes hřeben a spustil se dolů po vlně.

Když vjel do tunelu, bortila se kolem něj vlna s takovou silou, že by dokázala rozdrtit surfařské prkno, a navíc ho to stále silněji přitahován ke svislé stěně vlny.

McNamara cítil, že se blíží pád, ale na poslední chvíli ho vlna vyhodila, takže přistál na její druhé straně. V návalu adrenalinu a radosti zvedl ruce nad hlavu. Tento moment popsal jako svůj „nejsilnější zážitek s oceánem.“

Tento výkon mu vynesl titul mistra světa v surfování na laně, ale po noci plné oslav se zaměřil na pronásledování svojí další velké vlny. To ho přivedlo k jeho dalšímu a dosud nejextrémnějšímu projektu, při kterém sjel tsunami způsobené táním ledu u pobřeží Aljašky.

Za asistence svého týmu se tak v roce 2007 stal prvním člověkem, který sjel tsunami. Jeho hon za největší vlnou ale pokračoval. Byl pozván do Nazaré na portugalském pobřeží, na kterém se nacházejí největší podmořské kaňony v Evropě, o nichž se tvrdilo, že vytvářejí monstrózní vlny.

V roce 2011 se tam vydal a vytvořil nový světový rekord, když sjel vlnu měřící od hřbetu po vpadlinu 23,5 metru. Tento úspěch zařadil Nazaré na surfařskou mapu a v současnosti je toto místo vnímáno jako vrchol pro všechny hledače velkých vln na světě. Dva roky po tomto úspěchu sjel McNamara v Nazaré opět vlnu, jejíž výška byla odhadována na rekordních 30 metrů.

Nyní se tento extrémní sportovec s jemným hlasem zaměřuje na různé ekologické projekty a je ambasadorem značky Yamaha, na jejíž skútry WaveRunner se spoléhal, že mu zajistí bezpečí při těch nejnebezpečnějších projektech.