V roce 1973, rok poté, co Yamaha poprvé vstoupila na Mistrovství světa v motokrosu FIM, si Hakan Andersson dojel na nově vyvinutém stroji YXM250 pro historicky první světový titul v kategorii 250 ccm.
Andersson se už před společným vítězným tažením etabloval jako švédská hvězda a nejlepší jezdec na Mistrovství světa v motokrosu FIM. V roce 1966, kdy se Andersson propracoval žebříčkem ve své domovské zemi, zaznamenal tento jezdec oslnivý debut ve švédském podniku GP a skončil na třetím místě ve svém vůbec prvním závodě na mistrovství světa.
I když ho ve druhém závodě vyřadila z boje defekt pneumatiky, Anderssonův potenciál byl jasný a plně se projevil při Mistrovství světa v roce 1967 ve třídě 250 ccm. Rodák z městečka Uddevalla skončil ve své první sezóně na šestém místě a následující rok vyhrál svoji první GP v československých Holicích po dvojitém vítězství.
Bohužel, v roce 1968, když byl druhý za Joelem Robertem, si Anderson při GP v Nizozemsku zlomil pravou nohu a v roce 1969 se ještě nevrátil, protože jeho tým ho poslal v rámci rehabilitace na mistrovství Trans Am ve Spojených státech.
Andersson se vrátil na mistrovství světa v roce 1970, ale stále ještě nebyl plně zotavený ze svého zranění z roku 1968 a v konečném pořadí skončil 13.
Pak v roce 1971 se Andersson zaměřil na Mistrovství světa v motokrosu FIM. Byl tehdy už skoro v plné kondici a absolvoval skvělou sérii závodů, takže celkově skončil na druhém místě. Pomohl tím týmu Švédska obsadit druhé místo v Trophée des Nations a byl také vyhlášen mistrem Švédska.
Právě tehdy, před sezónou 1972, Yamaha oznámila, že se připojí k Mistrovství světa v motokrosu FIM a angažuje Anderssona do závodu na stroji YZ637 v kategorii 250 ccm. Vítězství na sebe nenechalo dlouho čekat. Andersson vyhrál švédskou a švýcarskou Grand Prix a druhý rok v řadě skončil druhý v celkovém pořadí.
