Na mistrovství světa se kvalifikují pouze špičkoví motokrosoví jezdci a jen málo z nich zvítězí v Grand Prix. Titul šampiona získalo několik elitních jezdců, ale jenom jeden z nich vybojoval tři vítězství v GP za jediný den. Není se proto co divit, že tento jezdec – Stefan Everts – je desetinásobným mistrem světa v motokrosu.
Tohoto počinu, který je působivý dokonce i podle belgických měřítek, dosáhl Everts na okruhu Ernée ve Francii během finále FIM Mistrovství světa v motokrosu v roce 2003, kdy zvítězil ve třídách 125 ccm, MXGP a 650 ccm.
Už předtím se Everts etabloval jako nejúspěšnější motokrosový jezdec všech dob, když získal sedm světových titulů a 69 vítězství v GP – více než kdokoli před ním.
Na světové scéně se Stefan objevil v 17 letech v roce 1989 a díky úspěchům jeho otce a čtyřnásobného mistra světa Harryho Evertse se o něm už tehdy živě debatovalo. Jen dva roky po svém debutu už měl Everts na kontě vítězství ve třídě 125 ccm a byl tak nejmladším mistrem světa v historii.
Po přechodu ke třídě 250 ccm následovaly další mistrovské úspěchy, přičemž v letech 1995, 1996 a 1997 získal Everts všechny tituly a kromě toho pomohl týmu Belgie ke třem vítězstvím v závodě Motocross of Nations – v roce 1995 (Sverepec, Slovensko), 1997 (Nismes, Belgie) a 1998 (Foxhills, Velká Británie).
Po dvou letech, kdy jezdil se zraněními a na nekonkurenceschopných strojích, přešel Everts v roce 2001 k Yamaze, se kterou chtěl získat titul v kubatuře 500 ccm. Toho roku zvítězil s Yamahou YZ426F v sedmi podnicích GP a stal se prvním a jediným jezdcem, který získal světový titul s každým ze čtyř japonských výrobců.
Jeho úspěchy pokračovaly i v roce 2002, kdy Everts obhájil titul ve třídě 500 ccm na Mistrovství světa v motokrosu a přidal ke svému jménu další čtyři vítězství v GP.