Na mistrovství světa se kvalifikují pouze špičkoví motokrosoví jezdci a jen málo z nich zvítězí v Grand Prix. Titul šampiona získalo několik elitních jezdců, ale jenom jeden z nich vybojoval tři vítězství v GP za jediný den. Není se proto co divit, že tento jezdec – Stefan Everts – je desetinásobným mistrem světa v motokrosu.

Tohoto počinu, který je působivý dokonce i podle belgických měřítek, dosáhl Everts na okruhu Ernée ve Francii během finále FIM Mistrovství světa v motokrosu v roce 2003, kdy zvítězil ve třídách 125 ccm, MXGP a 650 ccm.

Už předtím se Everts etabloval jako nejúspěšnější motokrosový jezdec všech dob, když získal sedm světových titulů a 69 vítězství v GP – více než kdokoli před ním.

Na světové scéně se Stefan objevil v 17 letech v roce 1989 a díky úspěchům jeho otce a čtyřnásobného mistra světa Harryho Evertse se o něm už tehdy živě debatovalo. Jen dva roky po svém debutu už měl Everts na kontě vítězství ve třídě 125 ccm a byl tak nejmladším mistrem světa v historii.

Po přechodu ke třídě 250 ccm následovaly další mistrovské úspěchy, přičemž v letech 1995, 1996 a 1997 získal Everts všechny tituly a kromě toho pomohl týmu Belgie ke třem vítězstvím v závodě Motocross of Nations – v roce 1995 (Sverepec, Slovensko), 1997 (Nismes, Belgie) a 1998 (Foxhills, Velká Británie).

Po dvou letech, kdy jezdil se zraněními a na nekonkurenceschopných strojích, přešel Everts v roce 2001 k Yamaze, se kterou chtěl získat titul v kubatuře 500 ccm. Toho roku zvítězil s Yamahou YZ426F v sedmi podnicích GP a stal se prvním a jediným jezdcem, který získal světový titul s každým ze čtyř japonských výrobců.

Jeho úspěchy pokračovaly i v roce 2002, kdy Everts obhájil titul ve třídě 500 ccm na Mistrovství světa v motokrosu a přidal ke svému jménu další čtyři vítězství v GP.

V roce 2003 Everts znovu předváděl suverénní výkony a sbíral jednu trofej za druhou. Před finálovým závodem v Ernée měl na kontě už sedm titulů mistra světa ve třídě MXGP se značně vylepšeným strojem YZ450FM.

Před francouzským závodem se Everts na základě komentáře z tiskové konference po předcházejícím závodu rozhodl jet ve třídách 125 ccm, MXGP a 650 ccm. V tom roce už dvakrát zvítězil v GP ve třídě 125 ccm a sedmkrát v MXGP. Ale teď se tento Belgičan rozhodl poprvé pokusit o hattrick.

Everts potvrdil svoji formu suverénním vítězství v GP 125 ccm, na které navázal stylem vítězstvím v kategorii MXGP stylem start–cíl. Největší výzvou pro něj ale byl závod v kategorii 650 ccm.

Na motorce neseděl až do sobotního volného tréninku a stále cítil únavu ze závodů MXGP a 125 ccm, proto to pro Everts byl náročný cíl. Ale brzy po startu už bojoval o vedení ve trojici s Javierem Garcíou Vicem a se svým krajanem Joelem Smetsem. Smetse ze souboje vyřadila havárie a Everts a Vicem se pustili do bitvy o všechno.

Když byl Everts ve vedení, potkal ho v nízké rychlosti pád, a tak ho Vico předjel. Everts se ale bleskově vzchopil. V jednu chvíli to vypadalo, že Everts na poslední překážce prohraje. On ale vyrazil kupředu, dohnal španělského jezdce a vzal si zpět vedení. Vítěznou pozici si pak držel až do cíle a stvrdil tak první a jediné trojité vítězství z Grand Prix v historii mistrovství světa v motokrosu.

Everts pak s Yamahou přidal další tři světové tituly v řadě, takže ve své poslední vítězné sezóně v roce 2006 měl na kontě 14 vítězství z 15 GP. Na stroji Yamaha vyhrál také dva závody Motocross of Nations (2003 – Zolder, Belgie; 2004 – Lierop, Nizozemsko) a jeho 101 vítězství v GP z něj dodnes dělá vůbec nejúspěšnějšího jezdce FIM mistrovství světa v motokrosu.